Kostel Rodiny Páně – Filiální kostel zasvěcený Rodině Páně ve Skřivanech    

První zmínka o této stavbě pochází z roku 1720, kdy tehdejší pán statku Jan Václav hrabě z Bubna a Litic a jeho manželka Karolina Anna, rozená baronka Beková nechali vystavět ve slohu barokovém kapli, původně pro účely zámeckých pánů a později sloužící jako kostel pro všechny ostatní obyvatele. D. Morazzi se uvádí jako autor kaple.

     Nad hlavním vchodem kostela každého upoutá mohutný, uměle z kamene vytesaný erb hrabat z Bubna s latinským nápisem: „Anno Joannes Wenceslaus S. R. I. Comes de Bubna et Lititz 1720 cum conjuge Carolina Anna nata Baronissa de Beck fieri fecit“. Léta Jan Václav sv. řím. říše hrabě z Bubna a Litic 1720 s manželkou Karolinou Annou rozenou baronkou Bekovou vystavěl. Nad tímto erbem ve štítě kostela je ve výklenku socha anděla strážného. Západní průčelí kostela dotváří portál završený aliančním znakem, kasulové okno a bohatě členěný štít.

     Kostel, s poměrně vysokou, valenou klenbou, jak v presbytáři, tak i v lodi je uvnitř vybílen, má hlavní a vedlejší vchod do panské oratoře. Podlahu pokrývají pískovcové dlaždice a světlo dovnitř vniká okny v lodi, v presbytáři a jedním elipsovitým za hlavním oltářem. Presbytář oddělený od lodi triumfálním obloukem je užší než loď, její šířku dotváří vpravo sakristie a vlevo oratoř.

      V presbytáři je hlavní, původně jediný, oltář Rodiny Páně. Kámen oltářní, v němž jsou ostatky sv. muč. Fruktosa a Ignacia, byl 5. května 1721 od hradeckého biskupa Jana Adama hraběte Vratislava z Mitrovic konsekrován. Na oltáři vynikajícím bohatou, bíle natřenou, zlacenou řezbou, býval obraz rodiny Páně od Russa malovaný na plátně, představoval Rodičku Boží s Ježíškem a sv. Alžbětu s Janem Křtitelem. Za Pannou Marií stál sv. Josef, za sv. Alžbětou Zachariáš.

     Tento obraz, neví se z jaké příčiny odstranil majitel panství Gustav Ledvinka rytíř z Orlové skály, a před smrtí své manželky Eleonory Marie Teresie rodem Feilingerové (†1869) dal malovat a na oltář postavit jiný obraz, avšak obličeji Rodičky Boží dal malíř snad na rozkaz pána samého podobu jeho paní. Prostý lid byl tímto činem ve svém náboženském citu velmi zraněn a časté úmrtí v rodině Ledvinkově přičítal trestu božímu  za toto zneuctění sv. Panny. Nejen prostý lid, ale i synové Gustava Ledvinky považovali skutek svého otce za nevhodný a žádali vrchnost, aby obraz nahradila jiným, že útraty tímto vzniklé rádi uhradí. Teresie baronka Liebigová dala tedy malovat jiný obraz Rodiny Páně od malíře Alberta Mose podle originálu Rubensova v kostele sv. Alfonsa ve Vídni. Tento obraz byl dne 24.června 1894 při slavných bohoslužbách od děkana novobydžovského Josefa Šrámka posvěcen a starý obraz byl spálen.

     V lodi jsou dva boční oltáře; po pravé straně sv. Teresie, po levé  sv. Jana Nepomuckého. Oba oltáře jsou zdobeny umělou drobnou řezbou, jsou bíle natřeny a bohatě zlaceny. V kostele najdeme také sochu sv. Jana Nepomuckého a naproti později od dobrodinců pořízenou sochu Panny Marie Lurdské.Vlevo na oltáři je polychromovaná soška srdce Pána Ježíše.

     V lodi kostela po pravé straně u oltáře sv. Teresie je zasazena pískovcová obdélníková deska. Na ní je vytesán anděl s kalichem a palmou, sklánějící se nade dvěma rakvemi v hlavách označenými křížky; u nohou rakví je lyra  a nad každou klečící, obličejem na rakvi spočívající chlapeček. Jde o pamětní desku paní Marie Ledvinkové, jak napovídá nápis: „Marya Ledvinková z Orlové Skály rodem Millerova majíc věku 28 let zesnula v Pánu dne 13. října 1822, dvé dítek zanechala“, (osmiletého Gustava a pětiletého Petra). 

Původně byly boční oltáře zasvěceny sv. Barboře a sv. patronům českým, a ve 30. letech 19. stol zaměněny za nynější.

     Na dřevěných tumbách těchto oltářů bývaly na plátně malované obrazy, které jsou nyní zavěšeny na zdi u hlavních dveří. Na první byl obraz sv. Teresie, jak se modlí v klášterní kapli; na druhé jak shazují sv. Jana z pražského mostu do Vltavy.

     Zvláště významná  je jedna z dřevěných plastik ve výklencích při vstupu (vedle zpovědnic) –  socha sv. Petra z doby po roce 1720, která pochází z dílny Františka Maxmiliána Brokofa. Socha sv. Pavla od Josefa Richtery je o století mladší.

     Nákladem Alfréda  svobodného pána z Liebigů a jeho choti Terezie byly r. 1895 zakoupeny nové varhany (soustavy pneumatické) u firmy Malzrovy v Kutné Hoře a také pořízen nový skleněný lustr.

     V kostele je pod chrámovou lodí klenutá krypta. Sestupuje se do ní po 5 kamenných schodech vchod je přikryt pískovcovým kamenem. Sem byli pohřbíváni někteří majitelé panství například členové rodiny Ledvinkovi, nebo Karel svobodný pán z Liebigů.

     Stavba kostela byla později doplněna drobnou dřevěnou zvonicí se zvonkem z roku 1695, která patrně stála před průčelím kostela (podle mapy stabilního katastru z roku 1842 při jihovýchodním nároží presbytáře). Dnešní zvonice, situovaná poněkud dále od kostela je snad až z konce 19. století (před 1923), a její přeložení vyvolala stavba silnice.

Mše svatá zde je v neděli v 11.15 v lichém týdnu v roce. Tuto bohoslužbu zajišťuje P. Schlossár z Nového Bydžova.

Pravidelné bohoslužby jsou popsané na samostatné stránce.